8 rad, jak vybrat kvalitní maso

Chcete vybrat pro svou rodinu úžasné a lahodné maso, na kterém si u nedělního obědu opravdu pochutnáte? Na co si dát při nákupu největší pozor? A jak se vyhnout typickým trikům obchodníků?

1. Jakou má barvu

Kvalitní maso má mnohem výraznější chuť a při úpravě neztrácí tolik na hmotnosti.

Jeho barva by měla být jasná, sytá a jednolitá. Nazelenalá, či našedlá barva je varováním, že maso není nejčerstvější, takže byste se měla podívat raději jinde. Charakteristická barva vepřového masa je tmavě růžová, sádlo má bílou smetanovou barvu, kůže by měla být bílá nebo lehce nažloutlá. Maso býčků a mladých jalovic má mít jasně červenou s jadrným tukem bílé barvy. Maso starších krav, které vyžaduje delší tepelnou úpravu poznáte podle typické temně červené, lesklé barvy s tmavým okrajem.

2. Vzhled a vůně

Maso by nemělo být na pohled oschlé, ani slizké, a nemělo by mít nepříjemný odér. Hovězí maso by mělo být řádně uleželé. Zrání někdy trvá i přes deset dnů. Vepřové uzraje během tří dnů, kuřecí asi během dne a ryba během několika hodin. Maso získává chuť a křehkost, pokud je skladované při teplotě lehce nad bodem mrazu.

3. Sledujte etikety

Dívejte se pozorně na informační lístky a etikety, kde by měl být uveden věk a pohlaví skotu, jehož maso leží v pultu. U baleného masa jsou potřebné údaje uvedeny na obale. V případě nebaleného masa musí být k dispozici v písemné a viditelné podobě v místě prodeje. Zakoupením masa, které se vydává za něco, čím není, pak nemáte šanci maso upravit podle vašich představ. Nestane se vám tak, že nakoupíte maso staršího kusu, které je tvrdší, a tak se hodí spíš na vývary nebo na pomletí.

4. Chov zvířat

Hovězí maso musí být označeno registračním číslem zvířete, číslem schválení jatek a bourárny, evidenčním číslem chovu, datem porážky, a názvem země, kde se zvíře narodilo, kde bylo vykrmeno a kde bylo poraženo. Pátrejte proto vždy po označení CZ. U vepřového masa je to složitější, ale s trochou štěstí schválená jatka odhalíte pomocí schvalovacího čísla v oválné značce zdravotní nezávadnosti (na etiketě masa, či na dokladu zdravotní nezávadnosti, který si k nebalenému masu můžete vyžádat u obsluhy). 

5. Cena masa

Příliš nízká cena může být pro vás varováním před nízkou kvalitou masa. Je lepší si za kvalitu připlatit. Nikoli ale přemrštěně. Je zvláštní, že mnozí malí výrobci dodávají své výrobky ve špičkové kvalitě a za nízké ceny. Buďte si jisti, že je lepší menší kousek kvalitního masa, než velký kus něčeho, co nemá pořádnou chuť a kvalitu. Na druhou stranu se nenechte odírat reklamními triky. Ne vždy je předražené maso opravdu kvalitnější. 

6. Pozor na světlo

Nejdůležitější je správně si prohlížet to, co kupujete. Nasvícené prodejní pulty vás někdy mohou cíleně mást. Červené až nafialovělé světlo totiž může barvu masa zkreslovat. Proto vždy balení z pultu vyndejte a prohlédněte si ho pořádně na běžném světle.

7. Chlazené nebo mražené?

Dávejte přednost chlazenému masu před mraženým, které pak po rozmrazení uvolní ze svalových vláken velké množství masové šťávy, a tak není vhodné k přípravě chutných a šťavnatých jídel. Vždy si také všímejte, jestli supermarket nebo řeznictví dbají na hygienu a pokud se vám něco nezdá, jděte raději jinam.

8. Objevte dobré řeznictví

Vaše kroky za čerstvým masem by měly místo do supermarketu vést k ověřenému a vyzkoušenému řezníkovi ve vašem okolí. Ten vám vždy doporučí nejvhodnější druh masa podle toho, co zrovna chcete připravovat.

Poctivé české maso

V České republice je chov zvířat pod přísným drobnohledem kontrolních úřadů a dá se dohledat jeho původ. Máme důkladný kontrolní systém, který dbá na bezpečnost a kvalitu potravin, které přicházejí na náš stůl. EU má jedny z nejnáročnějších pravidel na chov zvířat. Podle indexu globální potravinové bezpečnosti (GFSI) je Česká republika na krásném pátém místě ze 113 zemí. (Před námi je Finsko, Irsko, Nizozemsko a, Rakousko.)  Proto je nejlepší je kupovat poctivé české maso ze zvířat, která byla odchována u nás v Čechách.

Autor: Hana Černá

Aktuálně

Stav obyvatel ve vztahu k výrobě potravin a přírodním podmínkám příznivým k jejich výrobě je velmi nevyvážený.
Mluvíme často o tom, jak zadržet vodu v přehradách, rybnících, mokřadech a podobně, ale největší zásobárnu vody, kterou je půda, nevyužíváme dobře.
Dnes mnohé běžné komodity doma již nevyrábíme a jsme zcela závislí na jejich dovozech. Ceny nám určují ti, kteří k nám své zboží dováží ze svých zemí...
Ročně k nám proudí přes 100 000 kamionů se základními potravinami, které si však dokážeme vyprodukovat sami.
Úrodnost půdy se zvyšuje tehdy, pokud se na půdě hospodaří a vyváženě funguje rostlinná a živočišná výroba.
Není to tak dávno, co jsme byli v základních potravinách soběstační.