České zemědělství

Řepka je během posledních dvaceti let velmi žádanou komoditou jak v potravinářství, tak pro výrobu MEŘO (biopaliv). Rentabilní plodinou je i v širším zemědělském kontextu, protože se jedná o tzv. zlepšující plodinu, která zlepšuje strukturu půdy a navyšuje podíl organické hmoty.
Logo Ministerstvo zemědělství

Proč vzrůstá cena

Vlivů na cenu řepky je celá řada. Na prvním místě se na ceně podílí výše úrody, nebo spíše neúrody olejnin v jiných světových oblastech s tím, že čím je řepky méně, tím je pochopitelně na trhu tato komodita vzácnější a dražší. Vliv škodlivých organizmů také není zanedbatelný, zejména proto, že dochází k zákazům některých účinných látek na ochranu rostlin. Obecně platí, že řepka patří mezi nákladově dražší polní plodiny. A v neposlední řadě tu máme spekulativní nákupy nezemědělskými investory v podobě různých fondů atd.

Vlivy na snížení plochy

Zákaz mořidel na bázi neonikotinoidů v roce 2013 s sebou přinesl problémy v podobě několikanásobného navýšení potřeby foliárních aplikací proti škůdcům s násobně vyšší spotřebou účinných látek v přepočtu na 1 ha. Zákaz mořidel nelimituje jen pěstování řepky, ale také např. i cukrové řepy, jak si s plnou vážností uvědomují i pěstitelé ve Francii. Spolu s omezením další účinné látky chlorpyrifos, který platí od roku 2020, dochází k zásadnímu zúžení spektra využitelných insekticidů.

Eroze v řepce?

Pro objasnění problémů s erozí v řepce je potřebný detailnější vhled do problematiky. Základním problémem je navýšení ploch řepky na problematičtějších pozemcích z pohledu erozní ohroženosti, a to pod tlakem na bezpečnější pěstování kukuřice na rovinatějších polích. Zatímco protierozní ochrana kukuřice byla především mediálně, ale i fakticky řešena nejvíce, řepka dočasně doplácela na určitý technologický i legislativní skluz. Vyšší podíl řepky na určitých pozemcích tak souvisí mj. s vyřešením legislativních požadavků na omezení eroze celkově. Výrazný posun v řešení problému pravděpodobně přinese komplexní pohled na protierozní technologie v kukuřici a ostatních plodinách, které by měly narovnat poměry v osevních postupech celkově. Již existují a jsou zaváděny nové technologie efektivního řešení eroze v řepce, ať jde o technologii pásového zpracování půdy „strip-till“, nebo hluboké podrývání, které jsou uznané jako protierozní technologie, či rozvoj samotného pásového střídání plodin. Bez nadsázky lze říci, že problematika řešení eroze výrazně zasahuje i do problematiky ochrany rostlin, protože zásadně ovlivňuje tvorbu osevního postupu. Zařazování ploch řepky a způsob její rotace na polích je dán jak jejími požadavky na předplodinu atd., tak i úpravou legislativy k erozi.

Pokles plochy řepky v ČR (EU) a jaké to má důsledky?

Pod tlakem klimatických změn, problémů s řešením škůdců a chorob, ale i zmíněných legislativních souvislostí včetně tlaku na omezení biopaliv I. generace bude pravděpodobně docházet k poklesu absolutních ploch řepky. Z určitého pohledu veřejností pozitivně vnímaná změna má však i své stinné stránky v podobě adekvátního nárůstu importů olejů ze zámoří, především z palmy olejné. Existuje oprávněný argument, že pokles výroby olejnin v EU bude kompenzován vyšším dovozem ze zámoří s patřičně vyšší uhlíkovou stopou, danou nejen dopravou loděmi spalujícími nekvalitní paliva, ale i klučením cenných lesních porostů, známých jako tzv. plíce světa. Logickým východiskem je podpora změn technologií a legislativního rámce tak, aby místní lokální plodiny nebyly nahrazovány dovozovými s možnou hlubší negativní stopou na životním prostředí. Za zmínku stojí projekt DEMOFAREM, podporovaný MZe, kde si odborníci v zemědělství vyměňují své zkušenosti, a i veřejnost se může seznámit s inovativními postupy, směřujícími ke snížení využívání pesticidů, omezení eroze atd. V souvislosti s pěstováním řepky jsou zaváděny takové technologie jako setí podplodiny mezi řádky řepky, setí řepky v technologii podrývání, vše s prokazatelnými výsledky v omezení negativních jevů jako je eroze, transport živi n a reziduí z pěstební plochy plodiny. Pokud diskutujeme o tom, že systém pěstování plodin je určitým způsobem vychýlený z optima a vyžaduje dodatečné vstupy, pak je potřeba říci, že každý problém má často hlubší důvody a plodina není z podstaty dobrá nebo špatná, ale její přínos a pohled na ni je dán více okolnostmi.

Aktuálně

Stav obyvatel ve vztahu k výrobě potravin a přírodním podmínkám příznivým k jejich výrobě je velmi nevyvážený.
Mluvíme často o tom, jak zadržet vodu v přehradách, rybnících, mokřadech a podobně, ale největší zásobárnu vody, kterou je půda, nevyužíváme dobře.
Dnes mnohé běžné komodity doma již nevyrábíme a jsme zcela závislí na jejich dovozech. Ceny nám určují ti, kteří k nám své zboží dováží ze svých zemí...
Ročně k nám proudí přes 100 000 kamionů se základními potravinami, které si však dokážeme vyprodukovat sami.
Úrodnost půdy se zvyšuje tehdy, pokud se na půdě hospodaří a vyváženě funguje rostlinná a živočišná výroba.
Není to tak dávno, co jsme byli v základních potravinách soběstační.